Dynastie Sui a Tang byly vrcholem rozvoje čínské feudální společnosti. Obecně lze říci, že země byla prosperující, ekonomicky rozvinutá a prosperoval obchod, zejména kulturní otevření, které ukazovalo ladný, velkorysý a všeobjímající styl této doby. Hedvábnický průmysl také zaznamenal vyvrcholení rozvoje na tomto sociálním základě. V té době existovaly tři důležité oblasti produkující hedvábí: jednou bylo povodí Žluté řeky s Hebei a Henan jako hlavními útvary; druhá byla oblast Bashu v S'-čchuanu, kde lze do této oblasti zahrnout západ od silnice Jiannan a ulice Shannan; a třetí byla jihovýchodní oblast pod řekou Jang-c'-ťiang. , V podstatě tvoří situaci, kdy tři mocnosti stojí na sobě. Po povstání Anshi význam regionu Jiangnan značně vzrostl. Kromě toho je rozvoj hedvábí v severozápadní oblasti bezkonkurenční ve vzdálených oblastech a vykazuje silné místní charakteristiky.
Dynastie Tang byla rozkvětem výroby hedvábí a produkce, kvalita a rozmanitost dosáhly nebývalé úrovně. Organizace výroby hedvábí je rozdělena do tří typů: dvorský řemeslný průmysl, venkovský vedlejší průmysl a nezávislý řemeslný průmysl a rozsah je značně rozšířen ve srovnání s předchozí generací. Zároveň se ohromně rozvinul i zahraniční obchod s hedvábím. Nejen počet kanálů na"Silk Road" zvýšil na tři, ale také nebývale vzrostla frekvence obchodu. Výroba a obchod s hedvábím výrazně přispěly k prosperitě dynastie Tang.
Obchod s hedvábím za dynastie Tang byl velmi rozvinutý a pozemní hedvábné obchodní cesty byly spíše okružní cestou na sever. V tomto období také vznikla Námořní hedvábná stezka. Hedvábné výrobky se vyvážely na Korejský poloostrov, do Japonska a jihovýchodní Asie, Indie a dokonce se šířily do Evropy arabskými obchodníky přes East China Sea Line a South China Sea Line. Rozkvět obchodu s hedvábím vedl k rozšíření hedvábné technologie. V 7. století začala výroba hedvábí v Japonsku na východě, v Evropě na západě a v Indii na jihozápadě, což v podstatě vytvořilo vzor oblastí výroby hedvábí v budoucnosti.
