Původní metoda navíjení hedvábí je namočit kokony do horkého hrnce s polévkou, ručně hedvábí nakreslit, navinout na hedvábný košík a stát se surovinou pro tkaní hedvábí. Umyvadla a koše jsou původním zařízením na navíjení hedvábí. Jeden zámotek bource morušového dokáže vytáhnout asi 1000 metrů zámotkového hedvábí a několik zámotků se spojí do surového hedvábí.
Navíjení hedvábí je hlavním krokem v procesu výroby hedvábí. Podle specifikací produktu je několik vařených kokonových hedvábí odděleno a kombinováno do surového hedvábí nebo hedvábí tussah. Existuje mnoho metod navíjení hedvábí. Podle rozdílu náklonů a pádů zámotků při navíjení hedvábí je lze rozdělit do tří typů: plovoucí navíjení, poloponořené navíjení a potápivé navíjení. Podle různých typů navíjecích strojů je lze rozdělit na dva typy: vertikální navíjení a automatické navíjení. Podle různých typů vnímání automatického stroje na navíjení hedvábí jej lze rozdělit na dva typy: navíjení vnímání s pevným zrnem a navíjení vnímání s pevným vláknem. Proces získávání kokonů z hedvábí se obecně nazývá navíjení hedvábí.
